Nejde si nevšimnout, jak se průběžně krajina proměňuje.
Vysychající potoky
Zakreslené drobné vodní toky bývají na nových ortofotomapách v porovnání s minulostí velmi neznatelné, nebo zcela mizející. Ani vegetace už tam není zcela stejná, jako bývala. Když tyto stopy po bývalém potoku vidím, zkoumám, zda jeho nepřítomnost není z důvodů, že byl tok uměle vedený jinudy, nebo zda nebyl zatrubněný nebo ovlivněný meliorací, která i po desítkách let stále pod zemí odvodňuje pole. Zatrubněné toky pod zemědělskou půdou se dají občas poznat i z fotomapy, v toku se vyskytují na poli studny, nebo skruže. Tvar krajiny také napovídá, kde se svažuje povrch do údolí.
Jsou prostě místa, která mají a budou mít méně vody. Souvisí to i s přirozeným lesním pokryvem, který zejména po kůrovcové kalamitě obdržel na některých místech citelné rány. Kde není les, nebude ani voda. Potůčky na mapě nechávám, ale měním jim část horního toku na vysychající.
Mizející menší rybníky
Další známky změn vodního režimu jsou menší vodní plochy nedaleko potoků, bývají to bývalé, neudržované rybníky, o které majitelé ztratili zájem a nevyvíjí úsilí o jejich obnovu. Proč by to také dělali, když v okolí není dostatek vody a “nic z toho nemají” ? Tyto vodní plochy se z rybníků mění na mokřiny a na mokré louky, někdy rychle zarostou náletem a dál už děj se vůle Boží. Některá místa sloužila jako sezónní napajedlo pro dobytek na pastvě a když už se dobytek na louce nepase, ani zde není důvod obnovy.
Další roky plocha bývalé hladiny buď zaroste vegetací, nebo jí těžké traktory rozorají a rozšíří zde louku, nebo ornou půdu.
Občas vznikají i nové vodní nádrže, nebo rybníky, ty mají ale podle fotografií i tvaru svůj jasně vymezený účel a roli. Pozná se to podle vybudované hráze i stavidla, příjezdových cest a dalších znaků lidské činnosti.